Dostala jsem možnost ověřit si, co je v mém životě
skutečně důležité. Ještě v létě jsem byla samé „jsem teď tak spokojená, v práci
i s Fífou“ a „ne, zatím druhé dítě neplánujeme“, a když jsem přišla na to,
že se skrze mě chce narodit další dušička, byl to upřímně docela šok a obrovská
změna ve všem, co jsme plánovali dělat. Jak se říká, když chcete rozesmát Boha,
povězte mu o svých plánech.
Teď už uběhl nějaký čas a můžu říct, že se na miminko těším
stejně jako jsem se těšila na Fífu. Nebudu ovšem předstírat, že nečekané početí
pro mě není lekcí.
Proč?
Náhlé těhotenství na mě zapůsobilo jako závan svěžího vzduchu.
Zalapáte po dechu, zatočí se vám hlava a dojde vám, že v té místnosti za vámi
už zůstat nemůžete. Je potřeba dovolit změnám, aby přišly do vašeho života.
Za prvé jsem si ověřila skutečnost, že dělat plány, a
zvláště ty dlouhodobé, je jako foukat do větru. Hezky jsem si stavěla vzdušné
zámky, celé měsíce jsem snila o naší zářivé budoucnosti a pak puf, během dvou
minut čekání na výsledek těhotenského testu bylo všechno jinak. Otřáslo to
mnou, ale uvědomila jsem si úžasnou sílu a nevyhnutelnost toho, co se má stát,
a přítomnost něčeho většího než já, co mě hlídá a nedovolilo by mi kráčet po
cestě, která pro mě není určena.
Za druhé mi došla láskyplnost té síly, co nás hlídá. Roky jsem
se bránila odstěhování od rodičů a od kamarádů do jiného města a vyzkoušeli
jsem všechny možné varianty, jak zůstat ve středních Čechách, ale nic nebylo
zcela vyhovující. S novým miminkem se vyskytla potřeba stabilního zázemí,
takže jsem zpočátku s těžkým srdcem svolila k odstěhování se do
jiného kraje a od té chvíle jde všechno samo. Od nalezení vhodného bydlení po
vyřízení hypotéky se to skládá téměř bez našeho přičinění a mám skoro dojem,
jako by se někdo smál a přikyvoval. Konečně, konečně jsi to pochopila. Připadá
mi, jako by mě někdo vedl za ruku a říkal mi ano, tohle je teď tvá cesta.
Za třetí jsem ztratila trpělivost se starými záležitostmi ve
svém životě, které nefungují. Nevím přesně, co to způsobilo, možná ten
počáteční vztek, že když už si nemůžu uskutečnit svůj velký sen, aspoň si můžu
najít dobrého gynekologa, který bude respektovat mé názory. Že když už se mám
stěhovat a porodit bůhvíkde, můžu začít chodit k soukromé porodní asistentce,
jako jsem chtěla už s Fífou. Že nemá smysl vysvětlovat svoje rozhodnutí
lidem, kteří nejsou nakloněni naslouchat. Ten vztek ve mně probudil sílu změnit
to, co jsem měla změnit už dávno, jen jsem na to neměla odvahu.
No, vidíte, co všechno dokáže jeden třícentimetrovej nenarozenej
človíček. Převrátit život naruby, a ještě mě vybavit cennými poznatky. Taky zažíváte
ve svém životě nějaké změny?
Těším se na příště,
Vaše Felklice
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Jsou pro mě velkou motivací psát dál :)