Před pár měsíci jsem měla tu radost porodit našeho druhého syna a byl to zcela jiný zážitek než poprvé. Porodila jsem v porodnici ambulantně, což znamená že pár hodin po narození Ondry jsme jeli domů. Mohu tedy o tomto druhu porodu podat zprávu podobně jako cestovatelé podávají zprávu o neznámých krajích, které navštívili.
pondělí 18. listopadu 2019
úterý 7. května 2019
Jde inspirovat bez inspirace?
Důvodů k zpochybňování sebe sama je spousty. Zvlášť v posledním
měsíci těhotenství, když si připadáte, že kromě ležení na gauči a konzumování
obrovského množství jídla je pro vás všechno až moc namáhavé, a do toho vám vzadu
v hlavě neodbytně pořvává optimistický hlásek: Za chvíli budeš mít DVĚ
děti! Neměla bys ještě využít toho všeho VOLNÉHO ČASU, co teď máš?
pátek 29. března 2019
Jaké to je bydlet v Mostě
Když jsem před časem psala úžasně zenově vyklidněný článek o
tom, jak jsem smířená se změnami, které moje těhotenství přináší, netušila jsem
vlastně nic. Nevěděla jsem, jak moc velká změna bude přestěhovat se ze
středočeského Berouna do severočeského Mostu, který je momentálně ve středu
dění díky kultovnímu seriálu (ne, neviděla jsem ho. Ne, zatím se na to
nechystám. No jasně, dycky Most, to víš, že jo.)
neděle 3. února 2019
Proč je sníh mnohem lepší na horách než ve městě
Obvykle jsem bytostně zaměřená proti lidem, kteří mají
námitky na sníh v zimě. No vážně, je únor, co byste čekali? Déšť fialek? Nicméně
poté, co v našem městě napadlo dvacet centimetrů sněhu, půjdu se
skuhrající většinou a pár argumenty proč se sníh mnohem lépe hodí do hor než do
nížin.
čtvrtek 10. ledna 2019
Co bych jako prvorodička chtěla slyšet od svého gynekologa
Můj vztah s gynekologem byl příšerný. Před každou návštěvou
jsem měla pocit, jako bych se chystala složit maturitu a věděla, že na otázky komise
nebudu znát odpověď. Kdykoli jsem se pokusila vznést otázku týkající se mého těhotenství
či mě napadla jiná alternativa k nabízenému vyšetření, tváří v tvář tomu
ledovému pohledu se mi zadrhla slova v hrdle.
sobota 29. prosince 2018
Nikdy si nedávám novoroční předsevzetí
Znáte to, nový rok za dveřmi a je to všude jak mor. Začnu cvičit, přestanu kouřit,
začnu se víc věnovat sobě, přestanu se podceňovat, začnu chodit do kurzu pro
švadleny, přestanu chodit do hospody… Každý už to asi zažil. Jsem proti slovu
předsevzetí docela zaujatá. Víte proč? Pokaždé, když jsem si nějaké takové vytyčila,
spustil se neměnný proces.
úterý 20. listopadu 2018
Vycvič si své dítě
Fífa seděl na pestrobarevném psychomotorickém padáku, kolem
sebe plastové míčky v barvě duhy a vyjeveně sledoval cvičitelku, jak nad
jeho hlavou fouká bubliny z bublifuku. V pozadí k tomu hraje mix
inspirativní klasické hudby – teď je to klavír a housle. Já sedím o kousek dál
na koberci a podobně nechápavě pozoruju své okolí. Jak jsme se tady vůbec
ocitli?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)