Láskování

Vzdychání, poruchy krátkodobé paměti, střídající se pocity horka a chladu nebo bolesti v krajině srdeční. Ačkoli se to může zdát jako výčet příznaků nastupujícího infarktu, právě takhle je často láska popisovaná v knížkách všech věkových kategorií.

Nedávno jsem se nad tím pozastavila, když jsem četla Kroniku prokletých zaklínačů (no jo, i matky na mateřské občas potřebují naprostou oddychovku) a uvědomila jsem si, že ty příznaky poznávám ze spousty zamilovaných románů, co se mi za léta čtenářské kariéry dostaly pod ruku.

Kupodivu knihy už tak často nemluví o tom, co se stalo poté, co si Bella vzala Edwarda a přestaly je ohrožovat hordy nepřátelských upírů, jestli Jana Eyrová a pan Rochester oslavili společně stříbrnou svatbu a co by se stalo, kdyby spolu skutečně začali žít Romeo a Julie.

Láska podle mě není o těch fyzických pocitech, kdy s vámi cloumají protichůdné emoce a vy na vrcholu těch vln balancujete jako surfař na prkně. Tahle fáze se jistě líbivě popisuje a dělá se z ní dobrý příběh, ale trvá vlastně docela krátce. Pak před sebou máte celý život s jedním člověkem a můžete si být jistí, že takové, jako to bylo na začátku, už to nebude. 

Prvotní zamilovanost je podle mě dobrá k tomu, že vás k sobě s partnerem připoutá a vy máte později na co vzpomínat, jenže pravá láska to prostě není. Láska je něco mnohem víc.

Láska je, když máte chřipku a partner vám přinese k posteli lavor. Láska je, když manželovi perete špinavé ponožky.

Láska je, když se kvůli vám muž denně holí a vy si kvůli němu kupujete erotické spodní prádlo, i když ani jeden nejste přesvědčen, že je to potřeba dělat.

Láska je, když spolu v neděli odpoledne luxujete byt.

Láska je, když manžel odnáší nočník plný zvratků a vy ležíte s nemocným dítětem.

Láska je, když se v noci probudíte a muž vás políbí.

Láska je, když sama taháte těžké krabice, protože je manžel na služební cestě, a malujete si, jak mu to spočítáte, až se vrátí. Láska je, když si po manželově služebce uvědomíte, jak vám chyběl, a nic dalšího už není důležité.

Láska je, když ječíte vzteky, že si manžel zase nevyndal z kapes papírové kapesníky, a vaše parádní halenka je obalená žmolky.

Láska je, když brečíte nad vaší hádkou a muž vás přijde obejmout.

Láska je, když vaše dítě vypadá jako váš muž a vy nevíte, koho z nich milujete víc.

Není teda škoda celou tu nádhernou, bolavou, dech beroucí, každodenní, a přesto jedinečnou věc jako je láska, osekat jen na to prvotní chvějivé tetelení? Mám tu velkou čest, že můj muž je jeden z těch chlapů, vedle kterých Romeo i pan Rochester blednou závistí a rozplývají se do nicoty. Je totiž opravdový a vybral si mě pro cestu životem.