Akrojógování

Visím v nepřirozeně zkroucené pozici hlavou dolů, stehna mám opřená o Michalova chodidla a ze všech sil se snažím dosáhnout na vlastní nohy. Z každé strany mě podpírají něčí ruce a do toho mi cizí hlas odněkud za zády udílí pokyny, které nedávají smysl, jako třeba „podsaď pánev“ nebo „levou rukou si přehmátni výš“. 

Momentálně ani nevím, kde přesně mám hlavu, takže lokalizovat levou ruku je celkem zbytečná snaha. Ne, nedala jsem se na tandemové lezení po skále, ani jsme se s Michalem nestali fanoušky extrémního grupáče. Jen jsme byli na hodině akrojógy.

Pokud tenhle sport ještě neznáte, na Youtube si můžete najít stovky videí, kde páry různého, věku, národnosti i váhy dělají udivující cviky, proplétají se v zdánlivě životu odporujících pozicích, a to vše s úsměvem. Akrojóga je vlastně taková směsice párové akrobacie, jógy a thajské masáže. Absolvovala jsem už jeden workshop akrojógy, a to na brněnském Rozvojfestu, kde mě tenhle sport uchvátil a slíbila jsem si, že se k němu co nejdřív vrátím. Zadařilo se, a protože je můj muž borec, šel do toho se mnou.

Na akrojóze je fajn, že i když toho s jógou nemáte moc společného a v posilovně taky netrávíte každou volnou chvíli, pořád máte spoustu možností, jak si zablbnout a udělat nějaké efektní pozice. Můj muž byl povětšinou báze, tedy člověk, který potřebuje mít sílu zvednout toho druhého, tedy flyera, což jsem byla já. Dalším důležitým prvkem je spotter, tedy záchrana, která zároveň upravuje a opravuje pozice. Jelikož jsme začátečníci, spottery jsme mívali podle náročnosti pozice dva až tři. Řeknu vám, že tři spotteři, kteří se vás snaží opravit, a přitom na vás všichni najednou mluví, zatímco vy visíte hlavou dolů a partner vás drží tak nějak všelijak, to už je fakt hodně punkový.

Už v půlce hodiny z nás obou lilo a s našimi spottery jsme se znali intimněji, než by se nám v běžném životě líbilo. V zápalu snažení však tohle nevnímáte. Chcete se dostat do té pozice, kterou jste viděli u lektorů, a chcete to udělat za pomoci partnera. Začínala jsem vnímat ten tah společného snažení, tu touhu udělat to krásně, být ladnost a pohyb sám. Když jsem se v rovnovážné pozici třásla a podívala jsem se mužovi do očí, hned se třas uklidnil a měla jsem pocit, že mě drží na ocelovém laně důvěry. Zbytek byl zábava, velká práce, trochu hysterického smíchu, když jste hlavou dolů a nevíte, jak z toho ven, a velká porce vzájemné důvěry jak k partnerovi, tak k cizím lidem.

Partnerská akrojóga mě uklidnila, utvrdila můj vztah k muži, vrátila mi pocit ukotvení a dojem, že jsem na správné straně zeměkoule. A i kdyby všechno tohle mělo jen omezené trvání, stálo to za to. Velké díky Pétě a Ondrovi z Punkyogy a taky Míše z berounského studia Samaya.