Vánoční retreat

Letošní Vánoce jsem se rozhodla uskutečnit experiment. Bez čeho všeho se dokážu obejít, a přitom budu mít stále pocit vánoční pohody? Co tvoří tu atmosféru chvějivého vzrušení, která moje Vánoce od dětství obklopuje?

Rozhodli jsme se totiž strávit Vánoce mimo domov, v horské chatě, a proto bylo důležité s sebou nebrat příliš moc věcí, a ještě zvolit ty opravdu nezbytné. Nedalo se tedy počítat ani se stromkem, ani s ozdobami a ani s přebohatým svátečním menu. Dokonce jsme s sebou vezli jen pár dárečků a většinu si jich nechali k rozbalení až po návratu. Přesto jsem si tyhle Vánoce zamilovala. A proč vlastně?

1. Žádné šílení okolo úklidu. Když jedete na Vánoce do penzionu, můžete se spolehnout, že bude uklizeno. A nebudete to muset dělat vy. Ideální předvánoční kombinace.
2. Bílé Vánoce. Na horách je slušná pravděpodobnost, že bude sníh. Pravda je, že jsme to stihli jen taktak, o Štědrém dni totiž přišla obleva.
3. Žádný signál, žádná wifi. To je pro mě odjakživa recept na štěstí. S rodinou si popřejeme v předstihu a pro zbytek světa jsme nedostupní. Bez prohlížení emailu a odpovídání na sváteční SMS, které přicházejí průběžně celý den, zbyde spousta volného času. My jsme jej využili na procházky ve sněhu, stavění iglú a hraní deskovek.

Kromě idylického prostředí pomalu roztávajícího sněhového nadělení jsem vděčná i za dárky. Letos se ty nejlepší vyjma jediného nenacházely úhledně zabalené pod stromečkem, ale dostávala jsem je průběžně po celé svátky.

• Když jsme se vrátili unavení z brodění se sněhem, můj muž vzal Fífu a šli si společně hrát, takže já jsem mohla slastně odpočívat na gauči s nohama nahoru.
• Navzdory své tendenci usínat v cizím prostředí nejdříve v jedenáct to Filip na Štědrý den zalomil už v sedm, a já jsem se dívala na Anděla Páně 2, pohádku, kterou jsem toužila vidět celý rok.
• O svátcích se mi zdál sen o kamarádce, která mi moc chybí a pro kterou jsem letos poprvé nechystala vánoční dárek. V tom snu jsme byly zase spolu a probudila jsem se s nadějí, že se jednou opět uvidíme.
• Zimní slunovrat jsem letos uctila velmi netradičně a krásně, jógou ve tmě. Byl to silný zážitek, na jehož konci jsem dokázala ocenit důležitost zraku. Poprvé v životě mě však napadlo, že slepci mají blíž ke svému vnitřnímu já, když je pořád neruší vjemy, které nám oči zprostředkovávají.

Takže co je pro moje ideální Vánoce nezbytné? Není to stromeček, desatero druhů cukroví, vypíglovaný byt, drahé dárky, celá široká rodina pohromadě a ani kupa sněhu. Stačil mi můj muž, syn, útulný pokoj s výhledem na zasněženou pláň a velká postel, kam jsme se večer stulili.

Chci si tenhle pocit přesně vybavit, až mě to příští rok chytne a budu mít starost, jestli stihnu včas uklidit špajz a slepit linecká kolečka. A jestli máte z letošních Vánoc akorát bolehlav a potřebovali byste do lázní, vřele doporučuju, zvažte taky nějaký vánoční retreat do hor, na chalupu nebo do teplých krajin. Vánoční pohodu si lehce sbalíte s sebou. Nic neváží a je dobře skladná.

P. S. A co že byl ten jediný dárek pod stromečkem, který mě nejvíc potěšil? Kurz Nevýchovy od milého muže 😊.