Všechno naruby

Příchod Fífy změnil mnohé. Několik posledních dní si uvědomuju, jak se mi změnilo vnímání toho, co je důležité a co ne. Tak třeba:

• Poslední věc, co jsem od narození Fífy žehlila, byl půjčený nosící šátek. Oblečení, které se bez žehličky neobejde, jsem z šatníku vyřadila.

• Chleba nebo rohlík jsou taky jídlo vhodné ke kterémukoli dennímu chodu. A když už je nemůžu ani cítit (nebo se bouří manžel), existuje spásná služba Dáme jídlo, přes kterou mi sympatický kurýr doručí baštu až domů. (Tady je nutné poznamenat, že ten kurýr si nás pamatuje a při procházkách Berounem nás zdraví. Možná je to znamení, že bych měla začít častěji vařit.)

• Definice toho, co je a co není špína, je jen v mé hlavě. Pokud chce Fífa jíst hlínu, nejspíš potřebuje všechny ty významné živiny a stopové prvky, které půda obsahuje. Na veškeré jídlo spadlé na zem uplatňuji pravidlo pěti vteřin – když ho zvládnu do pěti vteřin zvednout, může se bez obav sníst. Co se týče oblečení, je vhodné na nošení, pokud není mokré, či po odložení samo nestojí.

• Je mi víc jedno, co si lidé kolem myslí. Přijít na nákup s dítětem na zádech a v kočárku mít rohlíky a toaletní papír vzbuzuje dost zvědavých pohledů. Dřív by mi taková pozornost vadila, teď to ale vnímám tak, že se takhle seznámím se spoustou lidí, kteří jsou většinou přátelští a milí. (Třeba dnes při jízdě autobusem Fífa prohraboval našemu spolucestujícímu bradku, a pán si to nechal s úsměvem líbit. No řekněte, kdy se komu povede, zblízka si prohlédnout něčí vousy?)

Naopak se objevily věci, které teď řeším víc a zajímají mě, ačkoli dřív jsem nad nimi jen mávla rukou.

• Veškeré návštěvy u dětské doktorky jsou pro mě příležitostí k učení. Dost se ptám a pak se rozhoduji. Už doktorku neberu jako nezpochybnitelnou autoritu, ale spíš jako poskytovatele služeb, které mohu a taky nemusím využít. Je to fajn dospělácký pocit.

• Víc řeším, co jím a co jí Fífa. Možná se to zdá v rozporu s bodem výše, ale jsou to spíš takové záchvaty zdravého stravování versus kebab po čtvrté za týden. Co je nové je fakt, že teď zkonzumuju i nezpochybnitelně zdravé potraviny, jako je pohanka, čočka nebo chia semínka. Dokonce čtu etikety, kupuju farmářské potraviny a piju kafe bez kofeinu. Ještě chvíli a je ze mě taková ta paní, co kupuje jen bio věci.

• Jsem aktivnější a víc si všímám, co přes den dělám. Dochází mi, že dávám Fífovi příklad svým chováním, třebaže ho ještě neumí napodobit. Takhle jsem třeba začala zahradničit (o tom víc příště), třebaže jsem se tomu po dlouhá léta bránila. Jen si někdy přeju, abych mohla zažít ještě jeden den, kdy bych se jen válela v posteli s knížkou.

Prostě se zdá, že je všechno naruby. Co se zdálo nepostradatelné, je v pozadí, a co bývalo nedůležité, je náhle každodenní součástí mého života. Nejspíš i tohle znamená být mámou.

Těším se na příště,

Vaše Felklice