3 věci, které vám o nošení neřekli

Nošení dětí v šátku nebo nosítku je skvělá věc. Nošením dítěte se z vás stává andělsky trpělivý rodič, který na každou otázku „je hodný?“ „spí dobře?“ a podobně odpovídá zářivým úsměvem a úžasně znějící frází o tom, jak jsou s dítětem vzájemně propojeni a naladěni na své potřeby.

Nosící rodič je vlastně superhrdina a vzor pro širší společnost. Nosící rodič je bůh.

Dneska to bude o iluzích. Všichni je máme a ten kdo říká, že ne, o nich jen neví. Taky jsem měla o nošení své iluze a před třemi měsíci by mi bývalo prospělo, kdyby mi někdo promluvil do duše o praktických stránkách nošení.

Při svém rozsáhlém studiu nosících šátků, poloh, psychických stavech dítěte a fyzickém vývoji nošence jsem kupodivu nikde nenarazila na článek, kde by někdo rozebíral i druhou stránku nošení. Však víte, tu reálnou, bez svatozáře, náhlých vnuknutí, extáze mateřské lásky a podobně. Tak jsem se rozhodla to sepsat sama.

1) Nošené dítě je těžké

Zní to fakt triviálně a je to fakt pravda. I když si ho navážete správně a mimčo je v klidu, stejně to chce čas (trochu) a svalovou hmotu (hodně), abyste se i po dvou hodinách cítili v pohodě.

Když jdete na výlet, terén pro vás začne být velmi důležitý. Každý kopeček je totiž stejnou výzvou jako v těhotenství. Příjemnou stránkou věci je, že kila po porodu jdou dolů sama. Doslova odtečou.

2) Bacha na hlavičku!

V klasickém úvazu na břiše máte hlavu svého dítěte v úrovni vaší klíční kosti. Jasně, můžete k ní čichat a dávat pusinky, ale jen co se budete chtít najíst, zbystříte.

Všechno, co je a) tekuté, b) sypké, c) horké je nutné z jídelníčku odstranit. I když se totiž snažíte sebevíc, stejně určité procento vašeho oběda skončí na holé hlavičce miminka. Copak drobky se smetou, horší je to s nudlemi z polévky. Praktickou potravou pro nosící matku je kafe v kelímku a čokoládové tyčinky. Ty nedrobí.

Ona ta hlavička je vůbec takový objekt, který vás upozorní na spoustu souvislostí – třeba zákon gravitace. Vyndáváte věci z pračky, hlavička se jemně pohne, víčka se zakmitají, mimčo je vzhůru. Obouváte se, hlavička se trochu pohne, víčka se zachvějí, mimčo je vzhůru. Spadla vám tisícovkana zem? Radši ji necháte ležet.

3) Brownův pohyb po kuchyni

Jak si jistě pamatujete ze základky, Brownův pohyb je neustálý pohyb částic. Podstatné je tam to slovo neustálý. Miminko v šátku nejlépe usne při procházce, když ale spí, stejně má aktivované nějaké senzory, které ho upozorní, když si sednete nebo se zastavíte.

Nosící matky si tak osvojily houpavý pohyb celým tělem, aby dítě ukolébaly. Ve frontě v obchodě tak vypadáte jako duševně nevyrovnaný uprchlík z blázince. Při každodenních činnostech vás malý nošenec přiměje být kreativní. Je třeba nakrájet cibuli? Co si u toho dát krátkou lekci břišního tance? Potřebujete ze spíže vyndat mouku? A co to zvládnout v rytmu samby?

Další zajímavá situace nastává, když u nějaké činnosti prostě v klidu být musíte. Třeba taková běžná věc jako návštěva toalety se stává artistickým cvičením s prvky jógy.

Přijdete, opatrně se usadíte. Na poslední chvíli přidržíte konce šátku. Víčka se zachvějí. Zadržujete dech napětím a snažíte se nezadržovat nic jiného. Jedno oko se pootevře. Urychleně šmátráte po toaletním papíru a vyhýbáte se visícím nožičkám. Když si triumfálně natáhnete kalhoty, otevře se i druhé oko a přemýšlivě na vás hledí. Je to pohled, který říká „vím, cos tady dělala“.

---

Nošení je vážně super a můj život velmi obohatilo. Věřím, že každý, kdo někdy nosil, se dokáže na nošení podívat s nadhledem a nebude jej můj článek urážet. Každopádně se těším na vaše nosící zkušenosti!