Kolín si většina lidí spojí s medvědy z pohádky Potkali se u Kolína, ta druhá část si možná vzpomene na písničku Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině. Když jsme se tam vypravili my, upřímně jsem si nevzpomněla ani na jedno, chtěla jsem jen výlet do historického města, které bude maximálně hodinu a půl vlakem. Nakonec jsme si s Fífou užili příjemný den zakončený překvapením, které by si určitě užili všichni nadšenci chůze naboso.
Pro případ, že byste si chtěli udělat nenáročný prázdninový výlet, připravila jsem pro vás malý itinerář.
Jak se dostat do Kolína
My jsme jeli vlakem do Prahy hlavního nádraží, odkud jsme chytili spoj jedoucí na Brno. Byl to pěkný nový vlak s klimatizací, takže se nám jelo pohodlně. Celá cesta nám z Berouna trvala hodinu a půl, což se dalo zvládnout i s desetiměsíčním prckem střídavě na břiše a na zádech.
Měli jsme s sebou jen malý batoh s plenami, vodou a nějakým jídlem pro Fífáka, takže i když jsem byla ověšená jako horal na přechodu Himalájí, byla jsem schopná se bez pomoci přemístit z vlaku do vlaku.
TIP: Pokud jste ze Středočeského kraje, kupte si regionální jízdenku. Vyjde vás na necelé tři stovky a můžete s ní jezdit až do půlnoci po celém kraji.
Nádraží je v Kolíně jen kousek od centra. Cestou jsme narazili na park, což se vždycky hodí, když sebou chcete plácnout do trávy a třeba okousat mámě botu.
Co je v Kolíně k vidění
Kolín má historické centrum s barokními domy, kašnou, morovým sloupem a podobnými legracemi. Pokud vás berou památky, najdete tu působivý chrám sv. Bartoloměje a další tři kostely. Ve městě jsou taky dva židovské hřbitovy.
Všechno vám poví v informačním centru, které je asi dvě ulice od hlavního náměstí. Mě osobně památky zase neberou tak moc, abych je musela vidět zevnitř, úplně mi stačí se procházet a kochat se z ulice.
Pokud jste typ, co vymete kdejakou věž a zámek, určitě jeďte kdykoli jen ne v pondělí. To mají všude zavřeno.
TIP: V informačním centru dostanete zdarma plán města a okolí, se kterým se dokážete zorientovat a získat představu, co Kolín nabízí. Taky je tam příjemná obsluha.
My se vypravili do parku Borky. Z malebného náměstí je to fajn procházka, při níž překročíte železnici a Labe, a dostanete se na Kmochův ostrov. Až bude Fífa trochu větší, určitě tam pojedeme znovu, mají tam asi tři dětská hřiště pro větší děti, a fakt jsou suprová.
Taky si tam můžete půjčit létající talíře a hrát s nimi jakousi obdobu basketbalu, kdy se snažíte trefit do košů rozmístěných po celém ostrově.
Z ostrova vede další lávka, kterou se dostanete na druhý břeh řeky. Zde Fífa usnul, takže jsem si dala procházku po břehu Labe. Mít kolo, dostala bych se takhle pěkně proti proudu až do Poděbrad. Kolem řeky se mi moc líbilo, všude zeleno a výhled na bývalé i současné industriální stavby byl zvláštně působivý. Zvlášť tahle ruina mi působila mrazení v zádech.
Poté, co se Fífa vzbudil, jsme došli do Borek k workoutovému hřišti a hmatové stezce určené pro bosonohy. Nikdy jsem nic podobného neviděla, takže mě ten nápad dost zaujal. Stezka je odhadem sto metrů dlouhá, tvořená oddíly s různými povrchy, od šišek a písku po štěrk a jehličí. Nejvíc mi byl příjemný povrch, který vypadal jako udusané mokré piliny.
Na úvodní tabuli jsem si mohla přečíst, jak je chození naboso strašně zdravé, jakým všem ortopedickým i jiným problémům předchází a jak se po projití stezky budete utápět v blaženosti. Sice jsem to brala dost s rezervou, ale opravdu to na mě účinkovalo.
Úplně chápu názor, který mezi bosonohy panuje, a sice že chozením v botech se okrádáme o jeden ze smyslů. Než jsem si stezku prošla, cítila jsem se unaveně a zralá dát si nohy nahoru, ale po chvilce bez bot jsem získala novou energii. Bylo to jako kouzlo.
Fífa zatím chodí a leze bos vždycky. O koupi bot jsem už přemýšlela, jen mi to přišlo zbytečné, dokud nebude chodit sám. Teď jsem si jistá, že až už to naboso nepůjde, pořídím mu nějaké barefoot boty. Zatím si stezku jako nejmladší účastník alespoň prolezl po čtyřech a pokusil se sníst její sypké části.
Celý výlet byl skvělý a za bosonohý prožitek jsem vděčná. Třeba se potkáme u Kolína někdy příště!
Krásné léto přeje
Vaše Felklice
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Jsou pro mě velkou motivací psát dál :)