Spánek je pro většinu mamin středobodem jejich malého vesmíru a důležitou součástí konverzace. Dokonce často otázka „jak jste dneska spali?“ nahrazuje pozdrav či zdvořilostní „jak se máte“. Od spánku jejich ratolestí se odvíjí všechno – jestli uvaří, jestli si najdou chvíli pro sebe a konečně si dojdou na záchod, jestli budou mít sex.
Spánek dítka taky rozhoduje o délce a kvalitě spánku matky. Zvrácená matka příroda totiž sladila spánkový rytmus matky a dítěte, a tak se maminka probudí už když se její zlatíčko jen rozespale zavrtí ze spaní.
Když je spánek tak důležitý, shledala jsem, že je třeba napsat něco o tom našem. Od šestinedělí, kdy se Fífa v noci budil každé dvě hodiny, jsme naštěstí ušli dlouhou cestu.
Spánková deprivace již netvoří každodenní součást mého života. Ač se to zdá být zvláštní, Fíla teď spí víc než kdykoli předtím. Vlastně mám pocit, že podstatnou část dne trávím uspáváním.
Fífovy spací návyky jsou následující. Čím pokročilejší denní doba je, tím lehčeji spí a tím déle trvá jej uspat. Dopoledne jej tedy v podstatě v běhu odhodím do postýlky, kde se on v mžiku přetáčí a spí.
Odpoledne je to proces delší a delikátnější. Fífa se kojí, předstírá spánek a jakmile se od něj opatrně odtrhnu, většinou otevře oči dokořán s podezíravým výrazem „kam jako jdeš“. Ovšem večerní uspávání, to musí být mistrovské dílo.
Začínáme zpíváním a kolébáním, to je jen taková rozehrávka. Někdy se do procesu zapojí i muž, a potom by už náš dvojzpěv mohl být směle doprovázen Českou filharmonií a živě vysílán ve Smetanově koncertní síni. Naše interpretace Hlídače krav od Nohavici by jistě byla zlatým hřebem programu.
Hodina H a vteřina F však nastává, kdy s Fífou uléhám ke kojení. Pak jde o všechno – za jak dlouho usne rozhoduje o tom, kolik mi z večera zbyde k volné zábavě než i já odpadnu. Fakt se snažím být jemná osoba s uklidňujícím hlasem, který mé miminko odnese do říše snů, jenže někdy je to fakt vopruz.
Fífa má totiž v zásobě pár triků, jako je mistrné předstírání spaní (s patřičně pravidelným dechem), chlemtání mlíka s otevřenou pusou, přetáčení se v posteli a následný brekot (kam zmizelo prso?) nebo tělocvik nohama, kdy odkopává peřinu.
A když už je tohle všechno za námi, Fíla se zatváří soustředěně a do plenek vypustí malou atomovku. Takový pohyb střev by probudil každého, takže se jede pěkně od znovu.
Když už konečně spí, zbývá se ještě zvednout z postele. Fífa se mi lišácky chytává za tričko, takže je třeba odháknout drobné prstíky pomalu a pečlivě jako pyrotechnik přestřihávající modrý drát u bomby, načež následuje opatrné kličkování v minovém poli skřípajících prken v podlaze. Následné zavření dveří má příchuť vítězství.
P. S. Sepsání tohoto článku trvalo dva Fífovy spánky a jeden můj :). Jaké jsou vaše zážitky s uspáváním dítek?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře. Jsou pro mě velkou motivací psát dál :)