Odháčkuj se

Náš život je nepřetržitým sledem momentů TEĎ, kdy nám nezbývá než přijmout přítomný okamžik. Nic jiného totiž k dispozici nemáme ani mít nebudeme.

Ano, dneska budeme trochu metafyzičtější. Tady by v podstatě mohl můj článek končit, protože to důležité jsem už sdělila :). No dobře, trochu to teda rozvedu.

Zbývá mi poslední týden v práci před nástupem na mateřskou. Můj přítel rozum má tendenci neustále přetáčet současnost na příští pátek, sobotu a neděli, jako když zmáčknete tlačítko na přehrávači.

Fakt mě to vytáčí. Chápu totiž, že má nedočkavost na toku času nic nezmění, naopak jsem si tímhle způsobem z minulého týdne, který měl mít údajně sedm dní, vyrobila pocitově dní nejméně čtrnáct, a to ještě tak třicetihodinových.

K pragmatickému pochopení se tedy zjevně musel přidat i vlastní prožitek. V tomhle mi velice pomohl kamarád, který se velmi těší na srpnovou dovolenou.

Když jsem poslouchala jeho vyprávění o tom, co všechno už zařídil, jak si nakoupil kufry, zajistil auto, zarezervoval letenky, náhle jsem si něco uvědomila. On žije v budoucnosti. Sice je teď zdánlivě tady se mnou a povídá si, ale psychicky se vidí nad mořem v letícím aeroplánu. A tenhle stav u něj převládá co já vím tak poslední měsíc.

To, že je psychicky jinde, mu znemožňuje užít si přítomnou chvíli. Pravda, ona desetihodinová pracovní doba k užívání a juchání nad skvělostí vlastního života zrovna moc neláká. Jenže nic jiného na tomhle světě nedostaneme.

Jedině přítomnou chvíli můžeme prožít na vlastní kůži, ve svém fyzickém těle. Jedině přítomnou chvíli můžeme ovlivnit. Jedině přítomnou chvíli můžeme změnit podle své libosti.

Rozum má tendenci se zaháčkovat na nějakém podle něj superšťastném nebo naopak hrozivém momentu v budoucnu a pořád vám jej bude předhazovat. Proč to rozum dělá? Můj rozum neumí existovat v přítomnosti, a tak si těmito výlety do budoucna nejspíš dokazuje, že je užitečný.

Co můžu udělat já, abych v přítomnosti byla, je hezky rozumu poděkovat a uložit ho k ledu. Zaposlouchat se do zvuků kolem mě. Uvědomit si své tělo. Nadechnout se a spojit se s dechem. Možností je dost. A prostě jen být.

Těším se na příště.

Vaše Felklice