Co bych jako prvorodička chtěla slyšet od svého gynekologa

Můj vztah s gynekologem byl příšerný. Před každou návštěvou jsem měla pocit, jako bych se chystala složit maturitu a věděla, že na otázky komise nebudu znát odpověď. Kdykoli jsem se pokusila vznést otázku týkající se mého těhotenství či mě napadla jiná alternativa k nabízenému vyšetření, tváří v tvář tomu ledovému pohledu se mi zadrhla slova v hrdle.

Říká se tomu doktor ze staré školy, ale podle mě je to o přístupu, ne o věku. Prožila jsem si své, než jsem přišla na to, že druhé těhotenství už nebudu trávit nervózním poposedáváním v čekárně a nikam nevedoucími diskuzemi, a našla si náhradu. 

U své současné, milé a otevřeně smýšlející paní doktorky jsem spokojená a jsem šťastná, že jsem si přitáhla do života takovou osobu. Kontrast mezi ní a mým předchozím gynekologem mi ale připomněl, co bych bývala v době svého prvního těhotenství potřebovala nutně slyšet.

      1) Jsi zdravá. Těhotenství není nemoc.

Jako člověk, který do ordinace lékaře chodí jednou za tři roky, a to ještě kvůli zdravotnímu potvrzení, se mi ani trochu nelíbilo, že se najednou uvidím s gynekologem nejméně jednou měsíčně. Různá vyšetření, jejichž množství se stupňovalo, mě zviklala. 

Bylo těžké udržet si v hlavě mantru „cítím se dokonale zdravá,“ když mi sestřička volala, že poslední genetické vyšetření nedopadlo úplně dobře, a že bych se měla objednat na další podrobnější. V té době bych zoufale potřebovala někoho, kdo by mě utvrdil v tom, že jsem zdravá stejně jako moje dítě, a že všechna vyšetření mi mají dodat klidu. Pokud je tak neděje, je otázkou, jestli je k něčemu dobré na ně chodit.

2) Poslouchej své tělo, ne hlavu.

Pokud jste jako já studijní typ, taky možná čelíte strachu tím, že si získáte víc informací a domníváte se, že vám to pomůže obavy překonat. Místo toho, abych si přiznala svůj strach z toho, že nedokážu své dítě porodit bez zásahů, a že nedokážu se zdravotníky vykomunikovat svoje potřeby, jsem se ponořila do knih, kurzů a videí o přirozeném porodu. 

Chtěla jsem na svůj strach vyzrát tím, že se zásobím postupy a informacemi jako municí a v krizi je budu po lékařích střílet. Až po prvním porodu jsem přišla na to, že vědět víc neznamená vědět co dělat. Víte akorát o více možnostech, jak se věci mohou zvrtnout, a ani přečtení padesáti porodních příběhu vás nemůže připravit na ten váš. Proto bych potřebovala slyšet, že se místo čtení mám zaměřit na aktuální potřeby svého těla a co nejvíc se učit vypínat mozek a jeho bláznivé třeštění.

3) Těhotenství a porod jsou individuální záležitost.

Ach bože, kdyby mi tak někdo řekl, že když se nedokážu vejít do nějaké předpřipravené tabulky, ať už se to týká přibírání nebo délky kontrakcí, je to úplně v pořádku, asi by mi vyhrkly slzy úlevy. Je tak těžké čelit tomu tlaku zdravotníků nebo vaší rodiny, když se v něčem sebeméně lišíte od středního průměru. Pokud mi všechno to čtení vůbec něco dalo, bylo to zjištění, že porod stejně jako těhotenství může probíhat tisíc a jedním způsobem a stejně dopadnout šťastně. Ovšem kdyby mi někdo řekl jen „věř svému úsudku a moc neposlouchej ty okolo,“ ušetřilo by mi to dost času a nervů.

Na závěr mám takovou intimní otázku. Vycházíte dobře se svým gynekologem? 😊

Těším se na příště,

Vaše Felklice